Už v předešlém roce začala Greta Thunberg každý pátek vynechávat školu a stála před švédským parlamentem v rámci stávek za klima. Snažila se tímto způsobem zatlačit na politiky, aby se stále se zhoršujícím klimatem něco udělali. A brzy nebyla sama – další a další studenti po celém světě začali v pátek vynechávat školu a s transparenty postávali na náměstích a u parlamentů ve svých zemích. I v České republice pár takových stávek proběhlo.
Vynechme teď řeči o tom, jak moc je klima ohroženo, o Gretině autismu i o jejích rodičích. Zkusme se zaměřit na to, jestli je vůbec možné stávkou dosáhnout okamžité změny. Odpověď je prostá – není. Politici totiž můžou chtít, ale například zrovna u nás nemůžou do druhého dne rozhodnout, že na nějaké parcele postaví park. Prostě máme systém, který neumožňuje okamžité změny – ne tak, jak by si to asi stávkaři představovali. Co se týče výstavby parků, máme tu územní plánování, které se musí udělat několik let dopředu. Prohlašování čehokoliv za přírodní rezervaci také trvá neskutečně dlouho.
Kdyby panovala diktatura, tak by diktátor mohl celkem snadno nařídit, že od zítřka je tohle a tohle místo přírodní rezervací, příští týden se založí lesní školky v každém kraji a na ekologii se uvolní více peněz. Diktatura tu ale není a každý zákon tak podléhá zdlouhavému schvalování, musí se dostat skrze jednání politiků, úpravami, a když konečně projde celým legislativním procesem, ještě pořád ho může prezident odmítnout podepsat. Aby se mohlo něco stát třeba během jednoho roku, musel by se kompletně změnit systém jednotlivých zemí a pravděpodobně by to znamenalo konec demokracie tak, jak ji známe.
Přesto všichni studenti křičí, že s klimatem musíme něco udělat hned a odmítají slyšet jakýkoliv důvod, proč to nejde hned, proč je třeba trpělivosti. Je to jako se stromy. Ty také nevyrostou přes noc.
