Zdá se, že Češi jsou k flirtování v práci poměrně tolerantní. Řada z nich se k němu „otevřeně“ přiznává v anonymních dotazováních, což vede k dojmu, že práce je pro nás opravdová zábava. Tedy taková, při které nejde „jen“ o práci. A o co tedy?
Prvním úskalím flirtu je, že nás může unášet na obláčku snění, že „o nic nejde“. Na obou stranách, možná jen na jedné, panuje přesvědčení, že rozhodně zůstane jen u slov. V podstatě jde o takové zpříjemnění pracovních povinností. Když si v tuto chvíli nepřiznáme, jak moc nám lichotí zájem druhého, ztrácíme možnost volby „se ctí vycouvat“. Ale upřímně, není to krásné zažívat dráždivou nejistotu příštích okamžiků v ponuré šedi pracovních povinností nebo dokonce unaveného soužití se stálým partnerem? Pokud si odpovíte ano, pak jste si právě předplatili vstupenku na horskou dráhu – ta má své vrcholy i sešupy.
K flirtování dochází častěji v nerovném postavení dvou lidí. Klasikou je „muž – šéf“ a „žena – podřízená“. Nejen ve filmech se ale setkáváme i s opačným rozdělením rolí. Jeden má moc a vliv, který je přitažlivý pro vhodný protějšek. Na první pohled to vypadá, že úlohy jsou mezi dvojici jasně rozděleny. Ale, co vy víte.
Flirtování může skutečně vyplynout „jen“ jako výsledek situace, výjimkou ale není ani promyšlený postoj jednoho z „páru“. Dokud tyto „nahrané“ příběhy vídáte pouze při večerním usínání u televize, přijdou vám nereálné, a tak pevně věříte, že se něco takového ve skutečnosti neděje. Obvykle do té doby než zaslechnete nějaký rozhovor nebo si omylem přečtete zprávu, která nebyla určena vám, a pochopíte, jak se věci mají.
A teď už konečně nějaká ta pozitiva. I z pracovního flirtu se může vyvinout trvalý a kvalitní vztah. Při troše dobré vůle si určitě na někoho takového ze svého okolí vzpomenete. A když vztah náhodou nevydrží? Pak zkrátka patříte k těm, kteří rádi získávají zkušenosti tzv. „na tělo“ a kteří raději nesou důsledky svého počítání, než aby litovali promarněné příležitosti. Záleží na tom, co si vyberete, slovy klasika „někdo to rád horké“.
